Přidat odpověď

Ja jsem se vzdycky snazila najit nejaky duvod a zapamatovat si, abych vsechny 4 mela moznost pochvalit stejny den, za ruzne veci prede vsemi. Jako chvaleny jedinacek jsem mela sebevedomi v poradku a bylo mi vzdycky desne lito spoluzaku, na kterych ucitelka nenasla nitku dobrou a doma bylöi rezany. Na to jsem byla velice citliva. Takze kdyz moje deti vyrustaly, davala jsem si hrozne moc zalezet na tom, abych kazdemu pred ostatnimi neco pochvalila. A abych na ne nejecela pred ostatnimi, to jsme si vyrizovali v soukromi. Vubec jsem se snazila moc nejecet, protoze jsem si uvedomovala, ze kdyz neco vyvedou, neni to ze schvalnosti, ale protoze to jinak zrovna neumely. Samozrejme mi obcas nervy prdly, ale to jsme si pak zas vysvetlili a ja se jim omluvila, ze nikdo neni perfektni, ani jejich perfektni matinka.