Přidat odpověď

Val,
jasně, dějou se různé věci.
Já zase zažila, že se na mne upnul nejstarší syn mojí kamarádky. Když jsem byla u nich, tak si vyžadoval pouze mne, na mytí, na pohádku, na hraní, pořád si ke mně nosil židličku, aby byl co nejblíž u mne. S věkem ho to přešlo, ale do nástupu puberty mne určitým způsobem preferoval vždycky, až mi to bylo před jeho maminkou blbý.
A jak jsem psala o té kamarádce, co nám de facto dělá babičku, tak ta má vlastní rodinu, vlastní vnouče a stejně bere syna jako svého. Dokonce nedávno říkala, že jí vnuk žádal, jestli by mého syna nemohl poznat, když jsme vlastně rodina a on ho zná jen z vyprávění.