Přidat odpověď

pracuju ve škole a je celkem zajímavé občas sledovat děti, jak je kdo zvyklý z domova v tom, ja se staví ke společným peostorům a k úklidu obecně:
- klidně odhodí papírek na zem, dělá, že není jeho - po upozornění, že po něm něco zbylo, se ještě dohaduje, že to není jeho
- odhodí papírek vedle koše - dělá, že to nebyl on, po upozornění sklopí uši a jde to vyhodit/po upozornění se dohaduje, že to není jeho
- odcházíme z učebny, čekám, až se uklidí papírky pod lavicemi - spolehlivě vím, kdo se ohlédne a papírek, byť není jeho, uklidí, a kdo se i po požádání aby uklidil, co není jeho, ušklíbne a dohaduje se
- jsou děti, které jsou opravdu zvyklé na to, že po nich doma máma uklidí, sami si neuklidí nic, vč věcí pohozených kolem lavice