Přidat odpověď

Já si to představovat nemusím - je mi 35+ a k jednomu školákovi jsme s manželem pořídili ještě dvě, v tuto chvíli už, batolata.
Některé věci jsem dělala a dělám jinak než u prvního - např. že si nenechám moc kecat do věcí kolem dětí, přístup v porodnici (i když ne tak radikální, že bych šla hned domů), oblečení moc neřeším, kočár jsem používala minimálně a tak levný fakt stačil (nosila jsem v šátku, v ergu a teď jak jsou kluci větší máme ještě dvojmístný cyklovozík, jako kočár nebo i za kolo).
Obecně ale musím říct, že když jsem o dalších dětech snila, bylo to jakoby lepší - v tom smyslu, že jsem myslela, že si to budu užívat víc. Teď jsem celkem vyšťavená, mozek mám KO, pociťuju osamělost (chybí mi zoufale dospělí lidé ke komunikování - manžel dost pracovně pryč a bydlíme na hodně malé vesnici s minimem žen podobného věku, zaměření a časových možností...). Jsem za kluky i tu možnost si to znova ještě odžívat vděčná, ale je to jak píšu - ta představa byla tak krásně vysněná...