Přidat odpověď

Dryádo,
teď jsi mě potěšila, ani nevíš, jak moc. Hák máme nad manželskou postelí jako němou výčitku, že jsem utratila prachy za krásně sluníčkově žlutou hacku, v níž třetirozená nehodlala spát ani chvilku, zato do ní lezla starší dvě dráčata a hodlala se v ní houpat. Teď mi leží ve skříni, stejně jako krásná čtyřlístková manduca z limitované edice (dítě se hodlalo nosit jen v šátku, manducu bojkotovalo) a šátek Vatanai, který u všech tří dětí fungoval jako uklidňovadlo zejména v době, kdy měly šestou dětskou nebo jinou horečnatou nemoc a nehodlaly se ode mě hnout.

A co bych dělala jinak?
Asi bych se snažila neodkládat zavádění příkrmů. Spoléhala jsem se na doporučení poplatné době a prvorozené dala první příkrm až v 7 měsících. Dneska bych to zkoušela od konce 4. měsíce a doufala v alergické okno nebo jak se tomu nadává.
Jinak bych asi neměnila nic, napotřetí už jsem to celkem vychytala a spoustu blbostí neřešila. Poprvé jsem řešila s vážnou tváří naprosto všechno a měla pocit, že když nebudu mít španělskou deku, háčkovanou deku, klasickou zavinovačku i rychlozavinovačku, že se zboří svět. Hodiny jsem trávila hledáním vychytávek pro miminka a měla pocit, že koupí vysokogramážních bavlněných bodýček v Mothercare a vlněných bodýček a super-duper látkovek v Bráně k dětem dělám pro miminko to nejlepší. Teď bych to tak už nežrala