Přidat odpověď

Kdo v letech 2006-2007 neměl od Lamaze světlušku Freddieho, ten jako by nebyl, to je naprosto jasný
Křupky zásadně kukuřičné nebo rýžové, madam vzala na milost pouze broskvové skleničky Hipp (jinak se do roka a půl téměř výhradně kojila, jídla snědla fakt minimum), pro biocuketu jsem jela přes půl Prahy někam na Újezd... Dneska se tomu už směju. A ještě víc, když si vzpomenu, jak jsem prvorozené pekla v troubě domácí hranolky z pečlivě vybraných brambor, načež je malá dala s talířkem na koberec, kam se bleskovým výpadem na všech čtyřech dostal do té doby se pouze plazící brácha, aby neplánovaně ochutnal své první jídlo do ruky (zatímco já mu připravovala biomrkev na tu správnou teplotu). Třetí dítě už, jakmile bylo schopno s námi sedět u stolu, dostalo, co ostatní (ne vše, ale většinu ochutnalo). Kvalifikovalo se na to ve chvíli, kdy mi při sezení na klíně ukradlo z talíře kachní stehýnko. Nikdy předtím jsem u něj (ní) neviděla tak blažený výraz