Přidat odpověď

Když jsem četla knihu Děvčátko, které mělo rádo Toma Gordona, připadala mi poněkud přitažená za vlasy. Holčička na výletě s
rodinou poodešla ze stezky se vyčůrat. Rodina mezi tím odešla. Holčičce se nepovedlo najít stezku, bloudila, hladověla, motala se kolem záchrany, pátrači ji nemohli najít, otočila se zpět kousek před výhledem na město....
A teď je na Novinkách toto http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/404703-turistka-zabloudila-v-divocine-nasli-ji-po-dvou-letech-s-denikem-ktery-si-psala-pred-smrti.html
Fakt by mi nenapadlo, že se dá ztratit, když člověk udělá pár kroků od stezky. Já mám totální orientační nesmysl, bloudím i na stezce či v malé vísce. Proto nikam do přírody nikdy nejdu sama. Vím jistě, že bych zabloudila. A čůrám hned vedle stezky, nikam neodbíhám. Jinak bych dopadla stejně i v místním hájku.
Chodíte sami do neznámé přírody? Zabloudili jste někdy?