Přidat odpověď

Mám v sousedství ženu, která má klidnou předškolačku a ročního kluka, kterého nikdo nechce hlídat, prý je jak torpédo. Myslí si, že je to tím, že když byla těhotná, dokončovali RD, stěhovali se, chtěli to stihnout, než se narodí...

Uvědomila jsem si, že podobně postižený hektickým těhotenstvím by mohl být náš nejmladší - někdy mezi početím a testem jsme koupili RD, rekonstruovali, spěchali. Umí být i v klidu, ale nikdy nevíš, kdy se sebere a někam vyleze. Už jsem ho sundávala z lešení, v poslední chvíli ho chytla, když se propadal podlahou v patře stodoly, lovila ho z řeky, málem mě omyli, když vypochodoval na ulici a volal na mě onem do kuchyně. Ve dvou letech si zlomil nohu, do té doby jsem byla důvěřivou kontinuálně-konceptuální matkou, jejíž děti na sebe dávají pozor . Nejstarší má komplikovanou povahu, možná je to důsledkem toho, že jsem byla v době očekávání i po porodu nevyrovnaná a frustrovaná. Prostřední těhotenství i porod byly poklidné a spokojené, a taková (až na občasné výkyvy) je i moje dcera.