Přidat odpověď

Tak samozřejmě, byla jen o trochu starší než naši, ale já na ní prostě přestala mluvit, už na tom prvním stupni, zpočátku jsem se musela ovládat, abych jí něco neřekla, protože ona mě pochopitelně různě provokovala, abych promluvila, ale časem jsem si zvykla, příkazy vykonávala, ale mlčela jak ryba. Po přechodu na druhý stupeň jsem chvíli měla problém ji potkat a když jsem ji viděla proti sobě, někam jsem zmizela, abych ji nemusela potkat a čelit dotazům, proč ji nezdravím. Po čase mi to už bylo nějak jedno - prostě jsem ji normálně ignorovala - jako by tam nebyla. Nemůžeš něco říkat člověku, kterého ignoruješ, nestojí ti za to.
učitelé se pochopitelně museli zdravit, to by neprošlo, mně nechali, ačkoli věděli, že ji nezdravím. Asi se to na škole obecně vědělo, co se stalo.