Přidat odpověď

Měla jsem je ráda i jako malá, u mě žádná změna ... a našim asi došlo, co všechno pokazili. Já bych jim to nahlas nikdy neřekla, že své dětství považuju za strašné - vím, že by je to mrzelo a já nerada někomu ubližuju. Ale asi chápou, že to vážně nebyla žádná hitparáda. Jsou i pyšní na to, jak s bráchou oba žijeme, že pracujeme, solidně vyděláváme, máme skvělé rodinné zázemí - v okolí jejich přátel to není samozřejmost. Navíc, jak všichni stárnou, naši, babička s dědou ... připadám si občas jako hlava rodiny.