Co mi vadí? Nevím, no. Přijde mi to takové neosobní, já jsem ale druhý extrém, já zase ráda oslovuji jménem, líbí se mi to. Svého muže oslovuji křestním jménem stále a to ještě ke všemu ve zdrobnělině
, ale to je proto, že ho mám ráda, nelíbí se mi oslovení typu "miláčku" apod a nedovedu si představit, že ho křestním jménem neoslovuji.
Neříkám, že je to špatně (neoslovování), jen mě to vedlo k zamyšlení (a třeba i já se začnu "krotit")