Přidat odpověď

Mirku, samozřejmě že máš pravdu, a to je patrné už jen z kontextu, ve kterém věta zazněla. Předchozí odstavec mluví o zapojení širší veřejnosti do demokratických rozhodovacích procesu, a krok k ideálu demokracie dle autora patrně je rozšíření participace a občanská integrace. Polemický náboj věty je teda mířen proti podřízení bezmocných a vyloučenosti (nikoliv individualitě nebo názorové, kulturní a jn. různorodosti). "Každý se musí cítit" je myšlen jako nutnost dát každému najevo, že na něm záleží, a každému dat možnost se zúčastnit v procesu rozhodování a tvoření témat, o kterých se rozhoduje, nikoliv jako prohlášení podřazenosti k celku. Další odstavec dává příklad cesty k zrovnoprávnění: koncert romské hudby, který mezi jiné dle interpretace autora měl pozvednout občanské sebevědomí koncertujících skrz veřejnou prezentací jejích kulturní individuality. Nejde tedy zde v žádném případě o chuť potlačit individualitu, ať menšiny nebo jednotlivce.

(Je to jenom pro Mirka, o "diskusí" zde v zdejším duchu nemám čas ani zájem).