Přidat odpověď

Kamarádce jsem psal odvolání pro jejího kluka, který má hlubokou demenci a k tomu je autista. Nemluví. Bylo to těsně po úpravách sociálního zákona páně Drábka (kéž by ho zavřeli - dělal jsem na těch jeho projektech v IT), a najednou se posudková rozhodovala, jako by maminka byla kompenzační pomůckou.

Čůrá mimo - tak mu ho tam podržte, ne? Svlékněte ho - a vidíte, pak už to zvládá.
Léky vyplivává, ale jen někdy... CHodit může, jo že občas vběhne do silnice, vřískotem si vynutí vystoupit z autobusu, nebo vám uteče na strom? Ale 200m dojde... To musíte zvládnout. Dostal jen 2. stupeň.

Vyděsilo mne, že tam byla stejná paní, která posuzovala před řadou let naší dceru s deficitem imunity na POB... Už tehdy dost stará. V době tohoto posudku už musela být spíše objektem LPS, než subjektem...

Hodně detailně jsem to rozebral, popsal chyby a detaily a státní komise MZdr to posoudila na 3. stupeň.

A nová sociální ji pomohla dát dohromady papíry od doktorů (hlavně ne-psychiatrů), atd. a zahájila nové řízení a dostala 4. stupeň.