Přidat odpověď

Yanull,

chytrá a šikovná třeba tím jak hravě a precizně vyvracela tvoje amatérské pokusy se statistikou. Architekturu dělají lidí s půvabným druhem inteligence, zatím jsem nepoznala ani jednoho architekta, o kterým bych si myslela že je bezduchý blb, a Cita tu mojí představu nenarušila. A ano, ženská, která se prosadí v cizině tak elitním oboru musí být šikovná.

Měla těžký start do života a je skvělá, že se z toho dostala. To, jak to interpretujete, vypovídá pouze o vás. To s těmi pomluvami si vyřeší snad už v policii, není třeba to rozebírat.

Martino, nepřísluší mi (ani tobě) soudit, jaký druh rodiče EM byla, pravě kvůli tomu, že nevíme, co jí soud dokázal ani co přesně stojí v posudcích. Neráda připomínám, že pravě VM napsala v jistých trochu problematických souvislostech, že děti EM by mely zůstat tam kde jsou, jsou-li tam spokojené. Jisté je pouze to, že svojí šanci na nápravu vztahů s dětmi promarnila a důvod pro mně velmí pravděpodobně je v povaze, kterou veřejně opakovaně prezentuje. (I když je velice těžko rozpoznat, co z té notorické hry na oběť, prolhanosti, konfliktnosti, nedostatku schopnosti pochopit situaci a potřeby děti, bezohlednosti a pomstychtivostí je autentický její, nebo překroucení a iniciativa lidí z petičního vyboru. Proto pravě opakovaně tvrdím, že tenhle druh obhajoby jí spíše škodí a u norského soudu jí zcela jistě nepomůže, jestli neuškodí.)

Ten tvůj včerejší vystup opravdu nebyl promyšlený. Nejsou jen extrémy - případ pro odebrání rodičovských prav a úplná neproblematičnost, pří které je třeba okamžitě vrátit děti domu. Je spousta možnosti mezí tím, a schopnost rodiče chopit se iniciativy nebo alespoň spolupracovat na nápravě hraje klíčovou rolí.