Přidat odpověď

Patejle,
taky mi přijde zbytečné se v tom pitvat, když se to nedělo před 30 a více lety, tedy myslím u mě. Vždycky jsem byla "divné" dítě, které si nerozumělo s vrstevníky a dospělí mě považovali za chladnou a nedětskou, případně "přemoudřelou". Tu divnost pak zakryl dlouholetý vztah s kamarádkou, která na tom byla asi hodně podobně. Měla jsem aspoň 1 kamarádku, výborně jsem se učila, nebylo co řešit, i když máma si zoufala, že mi vůbec nerozumí.
Děs byl pak přechod na SŠ a VŠ a seznamování se s rodinou budoucího manžela, tam už jsem zas byla za "divnou" a "zvláštní".
Načteno o tom moc nemám, odpovídám spíš tomu pasivnímu osamělému typu AS.

Teď už lidem ani porozumět moc nechci a nejradši bych se obešla bez interakcí s nimi mimo internet.