Přidat odpověď

jinak Aleno přesně popisuješ moji dceru. Byla už velmi apatická, ale teď úplně ožila, sice škrábe děsně, třeba, ale hlavně proto, že musí rychle napsat úplně všechno, co ji napadne. A tak. A o to myslím jde hlavně. Nezazdít v nich to nadšení.
v původní škole děti už před osmou musely stát u lavic. Povídat si snad nějak mohly, ale nějaké chození apod, to ne. Na škole kam dcera chodí vidím prvňáky běžně před tou osmou sedět na koberci a hrát si. Myslím i v těch běžných třídách. Pro mě to byl strašný rozdíl. Proto to opomenutí v matice neřeším.