Přidat odpověď

Monty, ty bys chtěla, aby tvůj syn dělal to, co ty považuješ za správný a jsi o tom snad i v jeho případě přesvědčená, ale on moc dobře vnímá, že ty sama se takto chovat odmítáš, takže odmítá taky

nemyslím to nijak zle, já to mám podobně, jsme bordelář a můžu nadávat jak chci, můžu předstírat zápal pro úklid, kluci moc odbře ví, jak úklid nesnášíma dělají totéž. Ale je fajn, že jsem jim dokázala vnutit, že někdy se to fakt musí přetrpět, jednou za čas je fakt potřeba odložit přirozenost a ukidit se musí

a prorože vidí, že á čas od času proberu a uklidím i nejtajnější zákoutí, oni to udělají čas od času taky, ale bez říkání, kdyych je t do´ho nutila, ani se nehnou, nebo teda hnou, aby mi udělali radost asi, ale ta práce za nic nestojí. Když se hnou sami od sebe, je vidět výsledek

ty musíš udělat totéž, synovi ukázat, že i ty se občas překonáš a uděláš něco, co tě zoufale nebací, a on to udělá pak možná časem taky

co se týká učení - mám témata, který nepovažuju za nezvládnutelný, ale já se jima odmítám zabývat, stálo mě to málem vyhazov z vš, prostě jsem se to odmítla učit. Pak mi nic jinýho nezbylo, abych to vysvětlila synovi při dlouhé nemoci. On to odmítal stejně jako já a věděl, že já to odmítám. Když pochpil, že jsem překonala svou nechuť, překonal on tu svou taky, a nejen v té jedné věci, naučil se to překonávat postupně všude

některý děcka jsou an to stršně citlivý, zatímco jeden je extrémně závislý na mýc pocitech a vnímání, druhý je dost nezávislý, jen se přidržuje a ten třetí... na mě kašle úplně :))))