Přidat odpověď

já třeba válčím na každé nové škole, zas a znovu s tím, že dám neznámým děckám svobodu a ony neví, co s tím. Pak ta hodina vypadá strašně, trvá mi dva měsíce, kdy mi občas někdo i řekne, že neumím zvládnout třídu, jenže děcka dostanou nejen svobodu, ale taky zodpovědnost sami za sebe, to vidět není. a po dvou měsících, někdy dřív, podle toho, jak často je učím, se začne všechno měnit, v hodinách je pohoda, prudiči neprudí, můžeme debatovat, není tam stres, děcka se nebojí ani na písemky, ví, co je kdy čeká, a když jsme pak odejíta, tak děcka brečí nebo se vztekají
ale v atéto atmosféře se naučí mnohem víc, než v tom neustálým stresu a napětí, jenže to zatím naše škosltví neumí zvládat, učitelky mají často pocit, že když někdo v hodině promluví bez dovolení, tak tím podráží její autoritu, a ono to souvisí všechno se vším
až bdueme umět ve školách k děckám přistupovat s repsktem a budeme umět dát jim svobodu, ony ji nebudou zneužívat, to se ohlídat dá, ale začnou i tu školu vnímat jinak