Přidat odpověď

ale v atéto atmosféře se naučí mnohem víc, než v tom neustálým stresu a napětí, jenže to zatím naše škosltví neumí zvládat, učitelky mají často pocit, že když někdo v hodině promluví bez dovolení, tak tím podráží její autoritu, a ono to souvisí všechno se vším


yuki, když jsem se byla pooprvé podívat v té nové dceřině škole, byla jsem nadšená a rozpačitá zároveň. Ta absence disciplíny a zvýšená míra zvuku byla patrná na první pohled. Ale on člověk vždy nepracuje v naprostém tichu, musí se umět prosadit i mezi lidmi, co nesedí spořádaně v lavici, musí se vyrovnat s tím, že funguje v dynamické skupině. Jasně, učitelka to koriguje a co jsem viděla, ta naše to dělá dobře. Dcera měla asi tři týdny, co bylůa nadšená do kamenů, měli ve škole na přednášce geology, vyráběla všechno možný, preslila šutry, vyrobila knihu o sopce. Učitelka ji tak nějak nechala. Psala, četla. Pravda, psala o šutrech a sopkách a četla o tomtéž. Není ale jedno, zda dítě píše pět řádků písmenka B nebo něco, co ho zajímá. Odrazilo se to tedy na úpravě, což je logické, ona to chce strašně moc strašně rychle napsat