Přidat odpověď

Ano, přesně jsi odhadla mé pocity. A to, jak se hodlám nadále chovat. Nevyčítám mu to, má na to legitimní právo, že se nechce angažovat. Ale myslela jsem právě kvůli tomu malému trochu. No neva. Necítím vůči nim žádnou zášť kvůli tomuto, snad jen kvůli té jiné události, která ještě není vypořádaná a oni jsou manželovými (potažmo teda i mými - neboť to vše proběhlo v rámci trvání manželství a jsou v tom i mé peníze) dlužníky. a nejedná se jen o pár tisíc.

Oni se mnou v té rodině i nadále docela počítají (ví, že s manželem není jednoduché žít a vyjít, nemyslím, že by mi něco vyčítali), pozvali mě na svatbu v létě i mého muže. Ale rozhodla jsem se nejet, je to daleko a taky.. nechci, aby se někdo omluvil kvůli tomu,že tam budu já a nevěděl by, jak se chovat, nebo by mu byla má přítomnost nepříjemná. Myslím tím hlavně švagra a jeho ženu.