Přidat odpověď

Lexi, asi jsi to špatně pochopila. Já opravdu neobcházím dětská hřiště a nekupuju cizím dětem zmrzlinu. Zároveň ale také nedokážu koukat na hladové děti, kterým zkrátka omaštěné brambory k obědu nestačí a vrhají se na naše talíře. Především se ale nejprve zeptám rodiče, zda můžu dítěti řízek ..... (klidně dosaď i jiné jídlo) koupit. Kdyby on řekl že ne, budu to respektovat. To je podstatný rozdíl mezi mnou a starou paní, kterou jsi v příspěvku popsala.
Ještě k situaci, kterou jsem popisovala se zmrzlinou a dětskými lžícemi. Šlo o zájezd rodičů s dětmi, které se spolu znaly. Rodiče klidně nechali své děti škemrat u našeho stolu a jíst cizí zmrzlinu.... Co z toho vyplývá? Asi ji jen nechtěli zaplatit a samotná konzumace jim nevadila? Dost možná. V každém případě na mne vrhali nenávistné pohledy ne proto, že jejich děti užíraly naši zmrzlinu, ale proto, že já ji svému synovi koupila. Asi jsme si ji měli vzít na pokoj a nedráždit je? To je také možné.