Přidat odpověď

"Ale prostě ty doby, kdy mi děcka brečívaly, že chtějí na prázdniny a teta si je stejně nevzala, bo jí to nepasovalo už přešly."

Já myslím, že z Tebe celou dobu mluví tohle - máš pocit křivdy, že si je sestra tehdy podle Tebe měla brát a nebrala.

Ale já nevím, přece děti jsem si pořídila JÁ, a je na vzácný ochotě těch druhejch, jestli budou ochotni si je na nějakej delší čas vzít. A pokud má někdo sám omezenou dovolenou, tak mi nepřijde spravedlivý mu vyčítat, že si ji nehodlá vyplácat na to, aby MNĚ hlídal děti. Nehledě na to, že děcko plačící kvůli tomu, že nemůže na prázdniny k tetě, u které na prázdninách nikdy nebylo, mi přijde jako sci-fi a spíš výmysl matky, a i kdyby to tak bylo, tak přece nepřísluší dítěti, aby svými slzami určovalo život ostatních rodinných příslušníků.

Teď je na mateřský, takže by to pro ni bylo mnohem schůdnější (ale už se to bohužel zase tříská s pubertou dětí).

Zkusila jsi na to nahlížet i z tohohle pohledu?