ale tedy scházíme se i bez dětí.
Teď mám kojence a moc nevím jak to bude. Nemáme prarodiče, jen tchýni asi 100 km daleko, takže buď nás budou muset s miminem akceptovat všude, nebo nás uvidí jen po jednom...nebo vůbec
Popravdě moc nemusím akce a lidi, kde mi dítě rovnou odmítnou, protože je pro mě hrozně složitý se ho zbavit. Jak jsem ještě pracovala, tak manžel si bral směny tak, abychom se střídali v hlídání, když to nevyšlo tak jsem žádala sestry o pomoc kvůli práci a jaksi pak je otravovat kvůli zábavě mi už bylo blbý. Navíc pokud někdo pracuje jako já- dvě dvojdenky za sebou, což je spaní někde ve světě a pak má dva dny volna, tak odjet v těch dvou dnech bez dítěte na noc znamenalo, že během sedmi dnů za sebou jsem byla i čtyři noci pryč...