Přidat odpověď

No, pěkný. Já jsem natolik nemoderní, že nevědět, kdo je otcem mého dítěte, resp. tvrdit, že je to A, ale tušit, že možná třeba B, tak jsem asi s nervama v kýblu. Nehledě na to, že jestli A pojme podezření, tak dneska to není tak těžké, si ověřit, že případně není otec ... Pragmatismus v životě pochopit dovedu (já už od určitého věku taky věděla, že dát se dohromady s někým "zcela chudým" v situaci, kdy chci dítě, moc nepřipadá v úvahu), že někdo dokáže dlouhodobě mít vztah s více muži/ženami taky (i když já to nejsem), ale život s nejistotu ohledně otce dítěte, to mi přijde ještě vyšší stupeň "modernosti"