Přidat odpověď

Jo jo, můj syn intenzivně řešil smrt právě kolem těch 5,5 let, bylo to dost náročné období pro všechny, měl i úzkostné stavy, že by se nám něco mohlo stát, pořád řešil kdy umřeme my a kdy on a jestli se zase potom potkáme, nemohli jsme se od něj pomalu hnout, hned panikařil, že se nám něco stalo apod..., stačilo jít v domě do horního patra...vůbec netuším, kde k tomu všemu tenkrát přišel, protože na zprávy se v té době vůbec nedíval, to už dávno spal a ani jsme o ničem takovém nemluvili, nikdo v okolí nezemřel...ale mám pocit, že tenkrát to spustila jedna dětská knížka o pravěku, kde byly na obrázku argeologické vykopávky a mimo jiné taky kostra člověka....