ja doufam, ze jednoho dne proste upadnu a nebudu.. nebo se neprobudim apod.
a predtim ze budu mit nanejvys bolistky typu - zu nedojdu tak daleko,nebo zacpu
no pokud by se to stalo jinak je to tezke,ale sla bych do pecovatelaku
vzhledem k tomu,ze mam jen jedno dite,ovlivnila by pece o me dost podstatne jeho zivot/zivotni styl a to by se mi moc nechtelo
tady v Nemecku je to ale bezne, ze babci kolem 70 jdou radsi do pecovatelkau,kde maji spolecnost, nez by sedely samy Doma,kam za nimi mohou prijet deti jednou za Mesic,ptz bydli 500km dal..
Tento trend se mi na jednu stranu nelibi, na druhou.. pristoupim na nej