Přidat odpověď

Už od útlého mládí si plánuji, že si na podobnou situaci vyšetřím balík prášků na spaní nebo nabitou zbraň a až budu cítit, že spěju do stavu, kdy se o sebe nebudu moct sama postarat, tak to tady "zabalím". Mám strach jenom z toho, že to nevycítím včas. Vždycky si vzpomenu na babičku a na tu šílenou bezmoc a paniku, která jí koukala z očí, když si v těch lepších chvilkách uvědomovala, jak to s ní je.
Nechci to!