Přidat odpověď

U jiného strýce to bylo podobné - funkční mozek, nefunkční tělo. A co bylo nejhorší - v nemocnici už párkrát byl tzv. na druhé straně, ale oni ho přes jeho bolesti při návratu oživovali a oživili. Prý musí.
A když si ho vzala teta na víkend domů, tak prý co byl při vědomí, prosil - skonči to, mám bolesti, dusím se. A ona nemohla, nevěděla jak, říkala, že se na něj dívala, když spal a přemýšlela, jestli zvládne mu dát na obličej polštář. Nezvládla. A když dostal záchvat a dusil se a prosil - zabij mě, tak jen dokázala se otočit a zvolna odejít z patra k telefonu a vrátit se s ním a podívat se, jestli už je konec - víc nezvládla. A pak tam seděla a nevolala, protože měla hrůzu, že se jim podaří ho nahodit. A když se jí ptali, kdy přestal dýchat, tak říkala - já nevím, nepamatuju si. A nepamatovala skutečně, říkala, že ani ji nenapadlo se podívat na hodiny. Neví, jestli u mrtvého seděla hodinu, víc nebo míň.