Přidat odpověď

Myslíš s těmi telefonáty. No snažím se. Ale uvědom si, že já se tady narodila /v mém městě/ a vesměs ve městě a nebo blízkém okolí mám pomalu všechny příbuzný a pochopitelně kamarády a známý. A fakt není příjemný, když na srazu potkám spolužačku, která se mě bez obalu zeptá - hele, ti vaši nakonec změnili názor, že jo /jako na mne/. A když se zeptám - no, asi jo, proč. Tak slyším - no jinak by vám nekoupili barák. Já vím, řekneš si, co je mi do nějakých keců, ale vzhledem k tomu, že od nikoho jsme nedostali nic /ani z jedný strany/ na rozdíl od sourozenců, a to ani žádnou pomoc s dětmi, prostě fakt nic, tak tě to s.re neuvěřitelně - co o tobě kdo vykládá.
Ale jo - je to stejný jako to bylo u babi - dokud mohla dřít, dávat peníze a nepotřebovala žádnou péči, tak její druhá dcera ji nepustila k našim ani na návštěvu. Jakmile potřebovala péči, tak bylo po lásce a starej se, je to taky tvoje máma, já se starala doteď.
No a moje mamka v tom pokračuje /myslím v tom modelu/. Dokud mohla makat a solit, tak byla u sestry a bratra pečená vařená a já naše neviděla třeba celý rok, ač bydlíme v jednom městě cca necelý kilometr od sebe. Když měly děti narozeniny, tak když jela za mými sourozenci, pověsili na kliku igelitku. No a teď nemohou a nezvládají a pomoc, ty jediná pomůžeš. A mně blbý píp to nedá a tak pomáhám - jsou to jen rodiče. Nějak se mi nechce vylepšovat a utužovat vztahy s mými sourozenci a tak ještě poslouchám - máme tři děti a ty k nim takhle, já chci, abyste měli hezký vztahy. Ty jo, to mám chuť řvát.