Přidat odpověď

Já bych to taky brala. Co jsem koukala na odkazy, tak v Praze to pochopili, tady u nás ne. Tady můžu jít na psychiatrii, tam se vykecat, dostanu pilule a jdu. Je fakt, že já neviděla nikdy v okolí, že by se někdo staral o své staré rodiče. Buď byli samostatní a nebo šli do nemocnice či LDN, kde ve velmi krátké době zemřeli. První případ vidím u našich, kdy se starají o babi. Ale tam se dle mýho naráží na to, že ani máma to nikde v okolí neviděla, takže má za to, že rvát do babi tzv. kvalitní jídlo, umýt ji a pohlídat denní režim, je to nejlepší. Není sto pochopit, že vše nemusí dělat sama, nechápe, že to kvalitní jídlo večer babi dělá zle a nestráví ho, že to, že sedí na prdeli celý den neznamená, že to je to nejlepší, že je třeba, aby trochu chodila, že její doktora za ní odmítá jet na prohlídku, že sice ode mne dostane kontakty na neziskovku, která na místě odebírá krev, moč a dělá základní prohlídku a pak se předává doktorce, že ...........
Ale ona to odmítá a pak mi řekne - tak se o ni starej sama. Ale proč, protože je neschopná pochopit základní věci? A věci, který by udělaly dobře babi i jí?
Já nepotřebuju, aby mne vyslechl doktor, potřebuju bandu lidí, kde můžu říct - já už nemůžu, já ji nenávidím, nesnáším ji - a nikdo mne neodsuzoval, protože i ti ostatní si tím třeba prošli. A já bych se dozvěděla, že i oni na tom tak byli a dneska jsou jinde a dál a jak to pořešili.
Ale já nemůžu jezdit na dvouhodinová setkání do Prahy nebo do krajských měst - protože ze dvou hodin jsou čtyři a já dneska tolik volna nemám. Ale tady u nás nic není.