Docela hodně.
Třeba když jsem se dozvěděla, že syn naší známé ( sousedky na chatě) spáchal sebevraždu a jakým způsobem a jak ho našla v jakém stavu a že už mu nemohla pomoci, usnout jsem nemohla. Když jsme pak brečely v objetí a říkala mi, že nic horšího se jí v životě stát nemohlo. Br, je mi z toho nanic ještě dnes.
Kluk se jmenoval stejně jako můj.
Jo a třeba včera mi sdělila kamarádka, že musí zas na operaci mozku s nádorem po 8 letech od 1. operace, že to zas prosakuje a jen doufají, že potom nebude na vozíku. Dožití jí slíbili tak cca 10 let, 8 má za sebou
Aj.