Včera jsem si diagnostikovala krizi středního věku
. Mám před čtyřicítkou a už delší dobu mě nic nebaví, jsem sama sobě protivná, děti mě štvou kolikrát jen svojí přítomností a neustálým dohadováním.
A přitom jsem se na tuto dobu tak těšívala, děti jsou už odrostlejší, hypo doplacená, manželství celkem v pořádku a já jsem v nějaké letargii, kdy mě nic nebaví a nejsem schopná se k ničemu dokopat.
Rady typu najdi si koníčka mi moc nezabírají, vím, že bych měla, ale prostě se nedokopu.
Před cca třemi měsíci jsem kvůli rodině (hlavně dětem) odešla z velmi náročného zaměstnání a nechala si pouze částečný úvazek + ještě nějakou odpolední činnost na osvč. myslela jsem si, jak to bude super a namísto toho se tu plácám v jakémsi nicnedělání.
Jak z toho ven? Taky jste to zažili?