Mě zatím krize středního věku ještě nedostihla...a nevím, jestli to vůbec někdy přijde....zatím jen spíš nevěřícně každé narozeniny koukám na to číslo (je mi 42) a přijde mi, že ke mně nějak vůbec nepatří...cítím se pořád stejně jako třeba ve 30, možná i mladší
, dítě mám ještě relativně malé, možná je to tím...nevím...možná je to i geny, protože z naší strany vždycky všechny ženy vypadaly o dost mladší, než ve skutečnosti a zachovávaly si do vysokého věku takový ten pozitivní pohled na svět, takové to dětské nadšení a elán do všeho...