Přidat odpověď

Upřímně nevím, ale dumání nad podobnou situací mě občas přepadne. My tedy s mužem nejsme z rodin, kde je titul základem, jsme spíš divnými ovcemi sami , oba s IQ kolem 130-140. Také vidíme, že v příbuzenstvu rozhodně nejde o nižší intelekt, ale o to, jaký význam byl vzdělání přikládán a jak k němu byly děti (ne)vedeny PLUS jak ti sami lidé byli ochotní se "namáhat". Proto se snažíme vůči dětem intervenovat v tom smyslu, že vědění důležité je a že jim to otvírá možnosti. Ohledně profese dětí si nepředstavuji nic. Doufám, že dostatečně využijí své schopnosti. Jak bych se vypořádala s dítětem s průměrným IQ nevím, musela bych to zvládnout. A teď vůbec nemyslím "ó ty hrůzo, on nebude mít žádné vzdělání" ale "jak já se s ním domluvím a jak se ovládnu, abych nebyla frustrovaná, případně to nedala najevo". Zatím jedno dítě je mimo "na druhou stranu" - ten má šanci dojít velmi daleko, ale ohledně EQ to bude horší (ale i to má trochu po nás rodičích). Další děti si zatím vedou dobře, jestli budou na 110 nebo 130 neodhadnu, ale na podprůměr (pod 100) to nevypadá (jedno mezi 3-4 nejlepšími ve třídě, dvojčata teď zvládla 2 školní roky za jeden rok kalendářní). U nejmladšího nevím, ale naše děti se vždy do cca 5-6 let jevily všechny vysloveně retardovaně. Pak je to mezi 6-7 lety srovná a kolem 4.-5. třídy začínají pozitivně vyčnívat (tímhle stádiem prošli zatím dva). Takže uvidíme.