Přidat odpověď

Je to tak, když si člověk sám nedá stopku a nedopřeje si odpočinek (nebo čas dětem), může se raz dva něco stát (se zdravím, s dětmi). Byla jsem v prakticky stejné situaci, jen tedy to hubnutí díky té situaci se odehrálo tak nějak samo, a bylo to na hraně přežití a nezbláznění se. I když na dětech se ten shon kolem rekonstrukce a potom stěhování asi podepsal; matně si vzpomínám, že do té doby jsem měla dvě klidné spokojené děti, které se i měly docela rády, teď mám dvě háďata uhádaná a to třetí, tehdy narozené, se od nich pohotově učí... A taky na muži, udělal se z něj workoholik. Já se zatím držím v relativním zdraví, ale zejména to duševní je fakt náročné na údržbu.

Držím palce, ať je z toho nakonec jenom memento