Přidat odpověď

takto to nemůžu zhodnotit. moje maminka byla přesvědčená, že jsem odjet neměla (zvlášt ne na východ, kde jsem strávila rok). ale pro mě osobně to bylo super a neměnila bych. čerpám dodnes.
začala jsem klasikou, nedostala jsem se na svoji vysněnou anglistiku, tak jsem odjela jako chůva. s tím, že za rok přijedu a zkusím to znovu. jenže jsem zůstala u skvělé rodiny, byla jsem tam max možnost dobu tenkrát, 2 roky. pak jsem odjela na východ dělat dobrovolníka v jedné neziskovce. celkem jsem byla pryč 3,5 roku. odjela jsem s prázdnou a s prázdnou se vrátila, co jsem vydělala jako chůva, tak jsem dala za jazyk kurz a pak doplatek na toho dobrovolníka - zbytek mi zasponzorovali přátelé.
nakonec jsem se na tu anglistiku dostala, a studuju dálkově, už budu končit. a i ten jazyk učím, jak jsem vždycky chtěla, jen díky pobytu si myslím, že daleko kvalitněji. protože ho umím z praxe.
ale i kdybych dělala něco jiného, pořád si myslím, že takový pobyt člověka zformuje a smysl má. poznala jsem spoustu přátel, naučila se hodně sama o sobě.

ad téma - já bych dceru nechala, ať se rozhodně jakkoliv, byť s tím nebudu souhlasit. když jsem odjížděla na východ, moje maminka byla hodně proti, že si zkazím život, že mě tam někdo zabije apod. no, nezabil, a bylo to super, dobrodružství. teď mi psali, že oslavují výročí otevření toho místa, kde jsme pracovali a které jsme pomáhali zakládat, že chtějí videopozdrav. to je super zpětná vazba, ne? mmch, naštěstí jsem na ten východ odjížděla z UK, jinak by moje maminka byla schopná mě zaknout nebo sebrat pas. jak se znám, utekla bych. ona měla pocit, že ví líp, co mám dělat.
možná kdybych ji poslechla, měla bych daleko lépe placenou práci, prestižnější. ale byla bych šťastnější?