Přidat odpověď

Ono po desetiletí dochází k zvyšujícímu se zmatení pojmů, protože pod pojem "tábor" se zahrnuje pořád víc toho, co by se před sto lety za tábor vůbec nepovažovalo. Původní význam "táboření" v sobě nesl život v přírodě bez pomoci moderních věcí, včetně tedy např. ledničky, to jest umění vystačit úspěšně s málem, což mělo přispět k tomu, aby se účastníci fyzicky zdokonalili, otužili, naučili postarat se o sobě a spoléhat na vlastní síly, ale současně taky spolupracovat. A ano, jde to, bez újmy na tělesným i duševním zdraví - ba naopak, s přínosem pro obé.

Po druhý světový válce u nás přibyly tábory ROH, kde zůstalo něco z vnějšího nátěru (přírodní okolí), ale byla tam elektřina, vařily kuchařky atd. V posledních letech se pojem rozšířil i na "příměstský tábory", což v praxi už nemusí obsahovat ani tu přírodu.

Ministerstvo zdravotnictví asi v dobrý snaze vydalo v roce 2001 novou hygienickou vyhlášku o dětskejch táborech, která by při důsledným uplatnění znamenala v podstatě jednorázový zaříznutí bohatý český tábornický tradice, jedný z věcí, na který můžem bejt myslím právem hrdý... později byla zmírněná, ale k novinkám patřilo třeba to, že se nesmělo vařit bez dohledu osoby starší 18 let (stany musely mít pevnou podlážku atd. atd., ale to nemá smysl rozebírat). Z vlastní zkušenosti přitom vím, že se snadno naučili vařit kluci ve věku 7-15 let a byla to jedna z věcí, která pro ně byla jednoznačně přínosem, a vařilo se bez ledniček, zavedený teplý vody a já nevímčeho ještě.

Pohled na pobyt v přírodě se během mýho života nějak převrátil: já od mládí jezdil do přírody žít (oprostit se od věcí, který k tomu nejsou potřebný a rozvíjet to potom i ve všedním životě). Dneska mám skoro pocit, že převažuje snaha přežít - podniknout do přírody krátkej brejk a vrátit se nedotčenej k všednosti naplněný harampádím, anebo se do přírody vydat, ale nést si s sebou tu bublinu věcí s sebou, aby se mi nedostala na kůži. Co nadělám... svoje vnímání učím prostě svý děti, tam na mě hygiena nemůže.