Přidat odpověď

Libiku,
ovšem co je vážné a co nevážné, je těžko rozhodnout. Znám několik párů, které jsou spolu od cca 16 (mé babičce bylo dokonce 14) a berou (brali) to jako osudový vztah. Neměli důvod hledat dál. Někdy se podobné vztahy rozpadnou právě jen kvůli tomu, že okolí mladé nutí poznávat dál, že je blbé, aby si vzali toho prvního. A nakonec tedy zůstanou s někým, kdo na ně "zbyde", protože už toho seznamování mají plné zuby.
A taky znám dva páry, které spolu byli od 16 a manželství se posléze rozpadla okolo 30, zčásti taky kvůli tomu nevyblbnutí a nepoznání jiných. A dnes toho litují, lepšího nenašli, jen si zkomplikovali život.

Já mám taky tendenci k dceříným známostem přistupovat nevážně, ale teď má kluka, který to bere na můj vkus hodně vážně. Ale jsou ve věku, kdy spolu už hodně párů zůstane, i když si to těžko dokážu představit, oba jdou na VŠ.