Přidat odpověď

...napadlo mě, že když se odře a jsi u toho, má jakoby dovoleno vyvádět a brečet, nikdo ho neokřikuje, že to je nepřiměřené, nemusí si ty emoce hlídat a tak je pouští beztrestně ven....a nechává se opečovávat. Má viditelný důvod nechat svoje brečení a lítost a frustraci proudit...

Nevím, třeba se mýlím...ale napadlo mě to.

Naši kluci taky někdy reagovali vztekáním a pláčem, zvlášť ten mladší, manžel na něj taky reagoval nepřiměřeně ve smyslu "to jsi chlap", takhle vyvádět"... když byl syn malý, většinou u mě našel pochopení a i otevřenou náruč, vybrečel se a jelo se dál...postupně to mizelo, dneska je mu 15 a je z něj opravdu celkem vyrovnanej rozvážnej kluk.
U nás ho teda provokovala nehorázným způsobem jeho o rok starší sestra...jak mohla, tak ho popíchla, srazila, vyprovokovala...byla jeho výborným trenažérem. Ustál to .
Když provokuje rodič nebo vychovatel, je to horší.