Přidat odpověď

Má nejstarší se chová podobně. U ní to není o tom, že by si nevěřila. Ona má sebevědomí bezbřehé Já to až nechápu a ten pocit jí lehce závidím, protože mě lehce v dětství scházel. Jako jsem ráda na stranu druhou, protože mě to formovalo, jak mě to formovalo a já jsem na tom musela v dospělosti docela zapracovat, třebaže trošku nevědomky a trošku mi k tomu zase pomohly jiné geny, ale to je jiná. Já se nedokážu se do toho vžít do toho, jak to vnímá, protože to z dětství neznám, je strašně ráda středem pozornosti, na co sáhne, to jí jde, ráda komunikuje a umí to, navíc to o sobě ví. Jenže. Když se jí nepodaří úplná hloupost, kde třeba ani vůbec nejde, reaguje stejně. Mně přijde, že ona si tímto připotává pozornost. Ona vídá svého tátu asi stejně často jako Tvůj syn, mně přijde, že je to poznat.