Přidat odpověď

Šuplík, to byly doby na druhém stupni, kdysi, když jsme hodně pozorovali, skoro v každé hodině, děti hodně mikroskopovaly atd..
Dneska už by mě ani na té základce nenapadlo "nárokovat si" cokoliv. Nemá to cenu, ani to není efektivní metoda.
Dopracovala jsem se k přesvědčení, že to, o co jde, je, aby -poeticky řečeno- byl sůl poznání bohatě prostřen kvalitní výživou. Kdo má zájem, toho můžeš i krmit nebo mu třeba i předžvýkávat, hledat sousta, která mu udělají dobře, varovat od těch, na které má ještě málo zubů...můžeš toho hodně. Ale nemusíš s každým a s tím, jehož zákonní zástupci si to nepřejí, tak s tím dokonce ani nesmíš.
Nemusíš si vzít čtverečkovaný sešit počmáraný fixou na opravení.
Nemusí mít žádný sešit, nemusí mít nakonec vůbec nic a klidně mu za to můžeš dát jedničku.
Když se ti podaří tak cca třem dětem ve třídě vysvětlit, co a proč se učí, proč chceš, aby to nebo ono zkoušely a jiným věcem se naopak vyhnuly. Třeba přechodně.
Ono to kupodivu jde i s dost malými dětmi. Resp. není to kupodivu, vlastně je to dost logické.