Přidat odpověď

Tak jsem se po letech rozhodla, že se sem opět přihlásím a snad se najde někdo, kdo se cítí podobně.
Nenašla jsem název tématu, který by odpovídal, tak to zkouším takto.
Jsem smutná. Skoro každý den. Před 3/4 rokem jsem si našla práci ve které bych už chtěla zůstat. Ale dělá se na směny R a O, nepravidelné volna. Manžel má 3-směnný provoz. Moji kluci jsou už větší. Starší teď půjde do 3.třídy a mladší do 1. třídy. Hlídání, když je potřeba máme jen v chladném období, kdy babička není na chatě. A tak se doma musíme střídat takže když má manžel dopolední, já musím mít ranní. Do toho koloběh kolem dětí. Přes školní rok, Manžel kluky odvezl do školy a školky, já je odpol.vyzvedla, pak sváča, učení, nějaké povídání, nějaký úklid, večeře a spát. Z práce bývám hodně vyčerpaná a ani na aktivity dětí jako jsou kroužky nezbývá čas. Teď když je léto je to s hlídáním ještě horší, v práci jsem častěji, protože kolegyně otěhotněla a šla na nemocenskou, tak dělám 5 dní, den volna, 5dní, den volna...Po práci žádná sláva. Prostě se mi stýská. Stýská se mi po dětech, které se se mnou v jednom kuse tulili, po manželovi, který je v práci, když já jsem doma. Když mám volno, tak musíme řešit věci okolo baráčku, který budem stavět. A tak moc čistého času na sebe nemáme. Ani nepotřebuji tolik radu, je to spíš takové svěření se do éteru...jestli se najde někdo, kdo se cítí podobně