Přidat odpověď

Po nějak neveselých životních zkušenostech (i těch z dětství) jsem jela jen v modu, mám možnost vydělat, tak toho využiju. A jen jsem pracovala. Osobní život šel úplně do kopru, děti jsem nějak řídila přes telefon. Mě bohužel opravdu zastavila až ta nemoc... Ono ale když se něco takového stane, člověk je schopen svůj život přehodnotit během chvilky.
Mám hodnou švagrovou, ta mě s manželem cíleně vytahuje minimálně třikrát do roka na prodloužené víkendy, já jsem začala pravidelně cvičit, snažím se vyšetřit se každý den hodinku na běžecký pás, od sedmi prostě nepracuju, máme více společné zábavy a zážitků s dětma. Až teď vidím, že mi na nějaké peníze kašlaly, že stály o mě a jak moc si toho teď užívají, že jsem s nima doma. Jsou to hlouposti typu večerní film s nima, společné pečení atd.
Lázně mi doktorka nabídla hned, ty jsem ale odmítla,bylo by to na 3 týdny a to mám obavy, jak by to děcka zvládaly. Bohužel nemám funkční zástup, manžel jezdí do práce dost brzy.
Ale energie mám i po roce a půl maximálně třetinu. Nevyjedu ani pitomý kopec na kole, což dřív enbyl absolutně žádný problém.