Přidat odpověď

Libiku,
máš pravdu, ale nastalo to až hluboko v dospělosti v závislosti na jejich chování, když jsem nejela podle jejich mustru. Ani v pubertě jsem neměla pocit, že jsou "blbí", ten mám až od cca 30. Ale celkem fest, protože nejsou vůbec schopni dialogu, vedou jen nekonečné monology.
Ona prdel je, že kdybych jela podle jejich mustru, tak asi budu spokojenější, i když taky budu mít pocit, že opravdovej život je někde jinde, ale na ten že nikdy nedosáhnu.

na byla chyba, že jsem si do všeho nechávala kecat moc dlouho a pak se trhla až tehdy, když mi haprovaly nervy a začalo to na mě být vidět.