Přidat odpověď
7krasko,
to je právě největší problém. Poslední dobou fakt nemusím lidi a i když vím, že by mě to donutilo i víc dbát o sebe, mám pocit, že to psychicky nedám. Když mezi lidi nemusím, tak dobrovolně nejdu.
Nechce se mi někam za kasu, ale získat lepší práci je v současném nastavení asi utopie, protože jsem schopná utéct od pohovoru a ani nejít dovnitř, abych se tam nemusela zpovídat někomu, koho vnímám předem negativně. Jediné řešení je začít od té nejnižší práce a doufat, že mě taková práce donutí se sebrat a od toho pohovoru neutéct, abych si polepšila.
Já jsem tedy lidi nemusela nikdy a vždycky jsem z nich byla vyčerpaná, ale nikdy jsem nezažila dobu, kdy bych mezi ně nemusela. Teď jo.
Předchozí