Já jsem svoje hyperaktivní batole přestala svěřovat mojí hyperaktivní mamince, protože mi zpátky vracela naprostou příšeru
Podporovala ho v jeho blbostech a co nevymyslelo dítě, poradila mu babička, třeba že se musí běžet půl kilometru k semaforu, aby stihli zeleného panáčka. Hlavně že měla s kým blbnout. Přitom já jsem mu vysvětlovala, že se běhá na hřišti a ne po městě.
Po třech hodinách blbnutí si šla domů lehnout a já jsem zbytek dne krotila. S tím, že jsem nejnudnější matka pod sluncem.
Proti tomu mi překrmování klidně čokoládou připadá jako maličkost.
Dceru už takhle nekazila, buď už neměla tolik energie, nebo se dcera nedala.