Přidat odpověď

Karmo, já bych se tak neprogramovala - že už jsem odsouzena k samotě. Prdlajs, to fakt tak není....bylo by to škoda si to takhle záměrně zavřít.
Je to taky o tom vnímání naší reality...že jsou nevhodní chlapi, málo nezadaných chlapů, že dětné ženy nikdo nechce, že přitahuju jen pitomce, že nejsem pro dobrého chlapa dost dobrá...tu "realitu" si člověk fakt tvoří sám.

Spíš bych se fakt obrátila k tomu, že bych se podívala na ten minulý vztah, ale současně taky na vztah s otcem...a pochopila ten mechanismus a případné souvislosti. Na tom mákla...A pak to celé "přepsala"... Samotné ti to asi nepůjde, ale s nějakým odborníkem je to určitě dosažitelný cíl...stačí se dostat do bodu, kdy se člověk určitým "strašným" věcem fakt už jen opravdicky zasměje...a může jít s lehkostí dál.

Zase ale pouhé rýpání se v minulosti a prohlížení si zapáchajících odpadků v popelnici paměti je kontraproduktivní...takže s tím taky opatrně (to taky znám, příčiny nalezeny, prohlédnuty, problém trval dál , musí tam být ta další fáze).

Objevování sama sebe, co jsem to opravdické já, co je to získané, naučené, co už přežité...a takové to sebeuvědomování sebe sama...
Jakmile člověk začne hledat sama sebe, cesty a dveře se začnou otevírat, a pak je hodně potřeba tvořit v přítomnosti, co jde...a tím si člověk připravuje to, co bude. Začít se dá teď hned.
A začne se to dít.