Pravdu díž, jsem ve stejné situaci, 40 s malýma dětma. Chlapů by bylo, ženatejch
Nejen že bych do toho nikdy nešlo, ale nedělá mi to dobře, přijdu si jako snadná koříst
A k dovršení pocitu mé beznaděje
, našel by se i pan Dokonalý, renesanční to muž, který postrádá právě někoho jako jsem já. A já o něj nestojím
Aby závěr příspěvku nevyzněl tak zoufale, tak nějak jsem s tím smířená, ale já tak funguji už nějaký ten čas.. jedna otupí
PS: Jinak jsem optimistka