Přidat odpověď

Anno, ale vždyť to dělej tak, aby tobě bylo fajn...nikomu neubližuješ, jsi spokojená, proč bys to měnila? Pro někoho je žití single svým způsobem dokonce jednodušší, než žití v páru.
Je ti dobře samotné se sebou...a v té situaci, co jsi , tak o nic nejde.

Univerzální návod na štěstí a spokojenost stejně neexistuje, vnímáme ho každý jinak.
Když je ale vevnitř v člověku nezávislé (to štěstí) na vnějších okolnostech, je trvalé a stálé.

A závislost můžeme mít na zamilovanosti, a možná na prožitku lásky jako emoce - a jo, může to být vnímáno jako droga s potřebou zvyšujícího se dávkování...navíc tohle není stálé a má to druhý pól - nelásku, nenávist, bolest...kam se to vždycky může zhoupnout.

Láska jako taková (ta skutečná) je stav "bytí"...a tam závislost nevzniká, ta prostě je, jen tak si existuje...a ta ani nemá druhý pól. Tahle pravá láska nebolí...se říká...a je tím myšlena ta láska jako stav.

....
A pro děti je asi lepší takovýhle život, co sis vybrala, než nějaké střídání a výměny strýčků, je pro ně důležitá spokojená maminka, co se má ráda, a pocit bezpečí...a s tím vším, co píšeš, mi vychází, že pro tebe je to prostě asi takhle (třeba jenom zatím) vyhovující....a tak to je fajn.
A nějak nepochybuju podle tvého psaní, že kdybys fakt chtěla, změníš si to - a poměrně svižně.