Ego
já jsem v jádru přesvědčená
, že těch pár mužů v mém životě nemůžou mít nikdy nikoho takového jako já
Není to nafoukané a je to pravda
Ale je pravda, že si občas vzpomenu, protože vztahy to byly hezké (budu se opakovat, protože v tom citím v sobě lehký rozpor s tím, že "stejně" skončily), nebylo jich moc
a ten poslední, kde máme dětq, tam ten konec mě mrzí i kvůli nim, ale vnímám to vysloveně u tohoto vztahu jako důsledek výběru partnera a otce, ale vybarvení po letech bylo nečekané, na ostatní si nechci stěžovat a genetický základ dobrý
Ale tím, že jsem v dospělém věku měla takový intenzivní vztah více než jeden, tak vím, že to jde opakovaně, hurá (tedy kdybych měla vážný zájem
Ten pocit chybění tam je, ale ze všeho nejvíce je to pocit blízkost atd. obecně, pokud se týče - jak ty asi myslíš - konkrétního člověka-partnera, tak tam je to tak, že i po tom čase po rozchodu nevím určitě kolik toho člověka je vlastně reálného.